Je jich tolik...

9. března 2013 v 12:00 | Barb |  TT
Deprese,pojem mně tolik známý... Jako kdyby mi blog.cz četl myšlenky.
S nějakou závažnější formou deprese se asi v mém věku setkal málokdo,známější jsou pro nás spíš takové ty rádoby deprese nebo jejich zárodky,když se s vámi rozejde přítel a vy jen pláčete a pláčete a jíte zmrzlinu po litrech a díváte se na pitomé filmy,které ve vás posilují iluze,že jedině on byl ten pravý,a že jste ve 14ti ztratili lásku svého života. Heh.
Tímto jsem si sama prošla několikrát.
Horší ovšem je,když začnete takhle špatně snášet všechny formy odmítnutí. Já třeba mívám i takové dny,že když ke mně přijde v hodině kresby profesorka a řekne mi,že mám na portrétu něco špatně,tak se mi chce brečet.
Koneckonců je mi vlastně pokaždé do breku,když něco dělám hodinu,a pak mi někdo řekne,že to mám úplně zrušit.
Nejvíc depresemi asi trpí lidé hodně citliví nebo ti,kteří mají malé sebevědomí. A co si budeme povídat,někteří lidé ho umí značně snižovat neustálým odkazováním na naše nedostatky.
Ano,každý je má a na to nesmíte zapomínat,když vás někdo kritizuje,i když ho o to nijak zvlášť nežádáte.
Jenže když už máte někým nabourané sebevědomí,je těžké uvědomit si,které nedostatky jsou reálné,a na které pouze upozorňuje závistivé okolí.
Mně je často předhazována má výška. Vyrostla jsem hodně rychle,přestala jsem růst asi ve 13ti letech,což mi nijak zvlášť nevadí,protože se aspoň můžu dřív smířit se svou výškou. Teď mám skoro 172 centimetrů. Uznávám,že v těch 13ti to bylo hodně (taky jsem se pořád hrbila),ale postupem času se to tak nějak srovnalo,protože jsem chodila s hodně vysokým klukem a připadala jsem si jako trpaslík i při své výšce. Vše se ale změnilo,když jsem přišla do Hradiště na školu. S hrůzou jsem zjistila,že většina mých spolužáků (včetně těch klučičích) má daleko i do 170 cm. Nikdy dřív jsem se výškou nezaobírala,a proto mi to přišlo dost nepříjemné.
Nevím,proč být malý = být lepší/hezčí/roztomilejší/říkejte si tomu jak chcete.
Vlastně je ujeté celé tohle "nejsi průměrný,tak jsi špatný". A většina depresí je způsobena právě tím,že se necháte deprimovat od svého okolí. Je možná hrozně důležité někam zapadat a být stejný jako ostatní,ale postupem času stejně zjišťuju,že je lepší být jiný a svůj.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Agricula Agricula | Web | 9. března 2013 v 12:40 | Reagovat

172 cm je hodně? Právě jsem se dozvěděla, že jsem obr. A já myslela, že 170 je tak průměr :)Nevím jak u vás, ale u nás, ač máme ve třídě kluky taky dost malý, je to úplně normální výška holky ;-)
Uznávám, ve 13 to mohlo vypadat divně, ale teď můžeš být podle mě v pohodě :)

2 Barbarella Barbarella | Web | 9. března 2013 v 13:12 | Reagovat

To ti závidím,já jsem si vždycky připadala tak akorát,jenže v Hradišti zkrátka žijí liliputi :-?  :-D

3 Veri Veri | Web | 9. března 2013 v 21:03 | Reagovat

Má výška činí také 172 a musím tě utišit, že je to úplně normální , mě spíše zaráží, že v dnešní době se lidé stále zmenšují. A rozhodně bych se tím netrápila, protože upřímně, trápit se kvůli takové hovadině , to přece nestojí za to, stejně jako rozchod s klukem :-) Věř mi, jsou i mnohem, mnohem horší věci. A abych tě ještě více uklidnila, má jedna učitelka, která mě dříve učila měří skoro 2m a nezdálo se, že by ji to nějak omezovalo na sebevědomí ;-)

4 Naty Naty | Web | 10. března 2013 v 10:30 | Reagovat

Výškou bych se netrápila..Je mi skoro 14 a měřím 160 cm a nevadí mi to..Slýchám od svého okolí, že jsem malá a že nevyrostu, ale nějak mi to nevadí. Navíc znám plno lidí, kteří jsou starší a menší než já..Jednou za těch svých 172 cm ráda..:)

5 cendasblog cendasblog | 17. března 2013 v 15:39 | Reagovat

A prý, že neumíš psát, vždyť ten blog a zejména deprese ti jde psát dobře :D :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama