Choo choo motherfucker

20. března 2013 v 11:54 | Barb |  TT
Můj život mi doslova ubíhá před očima. Ano,je mi šestnáct. Ale člověka donutí se zamyslet,když vidí,co jiní dokázali v jeho věku (ne-li mladší). Všichni ti malí sportovci a géniové v nejrůznějších odvětvích,které jejich ctižádostiví rodiče tlačí do usilovnějšího trénování a tak podobně. Někdy lituju,že mě rodiče do ničeho nijak zvlášť nenutili. Najednou mi připadá,že v šestnácti už je na vše pozdě. Je pozdě začít sportovat,pozdě začít hrát na cokoli... nikdy už nemůžete dohnat někoho,kdo tomu dal celé dětství. Na druhou stranu jsem ráda za to,jaké dětství jsem měla já - poměrně bezstarostné. Jestli pak ten život stojí za to,když s vámi už od dětství jednají jako s dospělými,připravují vás na krutou budoucnost v dospělosti,předhazují vám,co s vámi bude,když nebudete dělat to a to. Je to společnost,kdo diktuje,že určitou činnost musíte dělat pouze od určitého věku a jinak už to vlastně nemá smysl. Tak nějak se snažím uvěřit tomu,že mám ještě na všechno čas.
Vlastně je docela vtipné,že o tomhle zrovna teď píšu. Asi dvě hodiny zpět jsem se učila vývojovou psychologii (věřte,že při to si uvědomíte spoustu věcí,které jste nevěděli a často ani vědět nechtěli - zkazilo mi to většinu iluzí) v souvislosti s tím jsme se spolubydlícími vedly debatní kroužek o tom,co si pamatujeme jako úplně první. Já mám vzpomínek několik a jedna je nepodstatnější než druhá. Ale na druhou stranu jsou to takové ty maličkosti,které dělají dětství. Vůbec si nepamatuju na celé stěhování a ten zmatek kolem,jen si pamatuju,že jsem poslední den ve školce (než jsme se stěhovali) přinesla kulaté žvýkačky :D
Upřímně doufám,že to všechno není pravda,že každý nemá nalajnovaný život už od dětství,že se na vysokou musíte připravovat už od školky a tak dále. Čas vážně hrozně letí,pořád mám ještě v živé paměti,jak jsem dělala přijímačky na střední a teď už najednou končím druhák a nevím,co se mnou bude potom. Upřímně závidím všem lidem,kterým rodiče rozvrhli život a podle toho je vedli celé dětství. Mně moji jen neustále opakují,že se musím snažit,abych sehnala dobrou práci,ale jak sakra? V tomhle věku se člověk může jen připravovat na něco,co možná bude a možná taky ne,ale stejně pro to nic nemůže pořádně dělat.
Věděli jste,že mimina si vůbec neuvědomují,že jsou "já"? Přišlo mi to hrozně zvláštní,že si prostě tak leží a asi si myslí,že jsou kus postýlky nebo tak něco. Někdy bych taky tak chtěla splynout s okolím jako chameleon. Obzvlášť v nudných hodinách matematiky.
Hrozně by mě zajímalo,kde lidi ještě berou energii se nějak seberealizovat. Já když přijdu v 5 ze školy,jsem úplně vyflusnutá a nemám už chuť se nějak "rozvíjet". Život je jedna velká záhada.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Emma Emma | Web | 22. března 2013 v 23:12 | Reagovat

Chodíš na uměleckou průmyslovku, nádherně kreslíš (Tomáš Klus kvělý <3) a nevíš co bude dál ?? Pro mě už pozdě je, kdybych chtěla začít dělat to co vážně chci (což je přesně tvůj obor :D) tak bych se musela dostat na vysokou. Dvě slova...No chance !! Já jsem si jistá, že ty časem něco určitě vymyslíš :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama