Březen 2013

Načteno k maturitě?!

30. března 2013 v 22:59 | Barb |  Slova
Tak jsem začala přemýšlet,že by nebylo na škodu začít číst něco k maturitě. Ono se to nezdá,ale už to mám za pár a nerada bych všechno četla a zpracovávala nějak nahonem. Pokud někdo máte zkušenosti,tak bych byla ráda,kdybyste mi poradili,co přečíst. Dřív jsem byla vášnivý čtenář,ale co jsem v Hradišti,nějak to opadlo.

Pravidla výběru pro základní úroveň: 20 děl: Světová a česká literatura do konce 19. století - minimálně čtyři knihy; Světová literatura 20. a 21. století - minimálně čtyři knihy; Česká literatura 20. a 21. století - minimálně pět knih; aspoň jedním dílem musí být zastoupena próza,poezie a drama

Pohybovky akvarelem a tužkou

25. března 2013 v 21:05 | Barb |  Kombinace
Buďte prosím shovívaví,teprv se s barvama učím,nejsem žádný malíř a ani k tomu nesměřuji :D

Pomoc v soutěži

24. března 2013 v 14:01 | Barb |  Slova
Nechci tady nějak škemrat,abyste pro mě hlasovali,ale nějaký ten hlas by se mi hodil: je to vyhodnocování soutěže o nejlepší kresbu. Pokud by se vám chtělo,tak prosím hlasujte tady http://zabavnepribehy.blog.cz/1303/nejlepsi-kresba-malba-portret-vyhodnoceni pro Barbarellu. Mám tam Tomáše Kluse,kterého můžete najít i na tomto blogu.

Choo choo motherfucker

20. března 2013 v 11:54 | Barb |  TT
Můj život mi doslova ubíhá před očima. Ano,je mi šestnáct. Ale člověka donutí se zamyslet,když vidí,co jiní dokázali v jeho věku (ne-li mladší). Všichni ti malí sportovci a géniové v nejrůznějších odvětvích,které jejich ctižádostiví rodiče tlačí do usilovnějšího trénování a tak podobně. Někdy lituju,že mě rodiče do ničeho nijak zvlášť nenutili. Najednou mi připadá,že v šestnácti už je na vše pozdě. Je pozdě začít sportovat,pozdě začít hrát na cokoli... nikdy už nemůžete dohnat někoho,kdo tomu dal celé dětství. Na druhou stranu jsem ráda za to,jaké dětství jsem měla já - poměrně bezstarostné. Jestli pak ten život stojí za to,když s vámi už od dětství jednají jako s dospělými,připravují vás na krutou budoucnost v dospělosti,předhazují vám,co s vámi bude,když nebudete dělat to a to. Je to společnost,kdo diktuje,že určitou činnost musíte dělat pouze od určitého věku a jinak už to vlastně nemá smysl. Tak nějak se snažím uvěřit tomu,že mám ještě na všechno čas.
Vlastně je docela vtipné,že o tomhle zrovna teď píšu. Asi dvě hodiny zpět jsem se učila vývojovou psychologii (věřte,že při to si uvědomíte spoustu věcí,které jste nevěděli a často ani vědět nechtěli - zkazilo mi to většinu iluzí) v souvislosti s tím jsme se spolubydlícími vedly debatní kroužek o tom,co si pamatujeme jako úplně první. Já mám vzpomínek několik a jedna je nepodstatnější než druhá. Ale na druhou stranu jsou to takové ty maličkosti,které dělají dětství. Vůbec si nepamatuju na celé stěhování a ten zmatek kolem,jen si pamatuju,že jsem poslední den ve školce (než jsme se stěhovali) přinesla kulaté žvýkačky :D
Upřímně doufám,že to všechno není pravda,že každý nemá nalajnovaný život už od dětství,že se na vysokou musíte připravovat už od školky a tak dále. Čas vážně hrozně letí,pořád mám ještě v živé paměti,jak jsem dělala přijímačky na střední a teď už najednou končím druhák a nevím,co se mnou bude potom. Upřímně závidím všem lidem,kterým rodiče rozvrhli život a podle toho je vedli celé dětství. Mně moji jen neustále opakují,že se musím snažit,abych sehnala dobrou práci,ale jak sakra? V tomhle věku se člověk může jen připravovat na něco,co možná bude a možná taky ne,ale stejně pro to nic nemůže pořádně dělat.
Věděli jste,že mimina si vůbec neuvědomují,že jsou "já"? Přišlo mi to hrozně zvláštní,že si prostě tak leží a asi si myslí,že jsou kus postýlky nebo tak něco. Někdy bych taky tak chtěla splynout s okolím jako chameleon. Obzvlášť v nudných hodinách matematiky.
Hrozně by mě zajímalo,kde lidi ještě berou energii se nějak seberealizovat. Já když přijdu v 5 ze školy,jsem úplně vyflusnutá a nemám už chuť se nějak "rozvíjet". Život je jedna velká záhada.

Je jich tolik...

9. března 2013 v 12:00 | Barb |  TT
Deprese,pojem mně tolik známý... Jako kdyby mi blog.cz četl myšlenky.
S nějakou závažnější formou deprese se asi v mém věku setkal málokdo,známější jsou pro nás spíš takové ty rádoby deprese nebo jejich zárodky,když se s vámi rozejde přítel a vy jen pláčete a pláčete a jíte zmrzlinu po litrech a díváte se na pitomé filmy,které ve vás posilují iluze,že jedině on byl ten pravý,a že jste ve 14ti ztratili lásku svého života. Heh.
Tímto jsem si sama prošla několikrát.
Horší ovšem je,když začnete takhle špatně snášet všechny formy odmítnutí. Já třeba mívám i takové dny,že když ke mně přijde v hodině kresby profesorka a řekne mi,že mám na portrétu něco špatně,tak se mi chce brečet.
Koneckonců je mi vlastně pokaždé do breku,když něco dělám hodinu,a pak mi někdo řekne,že to mám úplně zrušit.
Nejvíc depresemi asi trpí lidé hodně citliví nebo ti,kteří mají malé sebevědomí. A co si budeme povídat,někteří lidé ho umí značně snižovat neustálým odkazováním na naše nedostatky.
Ano,každý je má a na to nesmíte zapomínat,když vás někdo kritizuje,i když ho o to nijak zvlášť nežádáte.
Jenže když už máte někým nabourané sebevědomí,je těžké uvědomit si,které nedostatky jsou reálné,a na které pouze upozorňuje závistivé okolí.
Mně je často předhazována má výška. Vyrostla jsem hodně rychle,přestala jsem růst asi ve 13ti letech,což mi nijak zvlášť nevadí,protože se aspoň můžu dřív smířit se svou výškou. Teď mám skoro 172 centimetrů. Uznávám,že v těch 13ti to bylo hodně (taky jsem se pořád hrbila),ale postupem času se to tak nějak srovnalo,protože jsem chodila s hodně vysokým klukem a připadala jsem si jako trpaslík i při své výšce. Vše se ale změnilo,když jsem přišla do Hradiště na školu. S hrůzou jsem zjistila,že většina mých spolužáků (včetně těch klučičích) má daleko i do 170 cm. Nikdy dřív jsem se výškou nezaobírala,a proto mi to přišlo dost nepříjemné.
Nevím,proč být malý = být lepší/hezčí/roztomilejší/říkejte si tomu jak chcete.
Vlastně je ujeté celé tohle "nejsi průměrný,tak jsi špatný". A většina depresí je způsobena právě tím,že se necháte deprimovat od svého okolí. Je možná hrozně důležité někam zapadat a být stejný jako ostatní,ale postupem času stejně zjišťuju,že je lepší být jiný a svůj.

Portrét Tomáše Kluse

4. března 2013 v 21:44 | Barb |  Tužka
Týden jsem nemocná,a tak jsem se konečně dokopala dodělat věci,které jsem chtěla dodělat už dávno. Moje babička totiž zbožňuje Tomáše Kluse. Já znám tak maximálně 3 písničky od něj :D Ale když jí to udělá radost...


KABO a STYL únor 2013

3. března 2013 v 20:10 | Barb |  Slova
Kupodivu nás tento měsíc opět vzali po roce na KABO a STYL (brněnské veletrhy). Jelikož jsem za a) Prostějovačka a za b) líná Prostějovačka,jela jsem do Brna po vlastní ose. Naštěstí jsem v autobuse potkala kamaráda,který mi značně pomohl,protože měl jízdenku a taky mi pomáhal najít šalinu. Hned u vstupu jsem potkala dalšího kamaráda,který zde měl brigádu,prostě nádherná souhra náhod.
Pracně jsem našla pavilony F a P a konečně jsem se jako obvykle ponořila do víru veletrhu. Přehlídky,stánky,plno lidí... Z přehlídek mám sice plno fotek,ale bohužel bylo molo tak strašně přesvícené zhora,že jsou úplně k ničemu :/ Ale podstatné je,ze jsem objevila něco,co mě neskutečně potěšilo: v jedné vitríně byly naše kabelky,které jsme šily na klauzury!! Byla jsem tak nadšená,že jsem u toho musela asi deset minut stát a užívat si ten pocit. Ještě minulý rok na nás byli všichni tak nevrlí u všech těch stánků a letos tam vystavujeme taky!

WoL vol 5

3. března 2013 v 19:54 | Barb |  Fotky
Pořád mám tak trochu skluz několik týdnů :D mám je nafocené,ale než se to všechno nahází do počítače a roztřídí a kdeco... to je hrůza a moc se mi do toho nechce. Teď jsem dohnala asi 3 týdny,ale pořád mi jich chybí nějakých 6. Jooo holt když je někdo línej... :)) A to jsem si říkala,že mě to aspon přinutí něco dělat.
http://www.weekoflife.com/cz/week/6991/jakobysenicnedelo.aspx