Říjen 2012

Nakonec jsem na to nepřišla

14. října 2012 v 14:11 | Barb |  TT
"To je moje!" by se dalo říct asi o dost věcech... Například kreslení,to je moje! Jenže to zní,jako kdybych kreslila téměř nepřetržitě,ale někdy se k tomu nemůžu dokopat ani za zlatý prase. Samozřejmě,že to miluju,ale člověk musí mít od práce občas oddech. A občas hodně velkej (né,že by to byl můj případ -hvízdá si jako by nic-). Já jen že tak obecně co se týká práce,jsem spíš odstrašující případ,než abych mohla moralizovat.

Jezení,to je moje! Ano,to už by šlo. Ovšem já zase nejím všecko. Popravdě řečeno... jsem dost vybíravá a mám na spoustu věcí alergii. A když nemám,tak se to lidem aspoň snažím napovídat,aby do mě necpali rajčata a podobné zbraně hromadného ničení.

Spánek,to je moje! Ano,dokážu spát 15 hodin v kuse každý víkend,což mi sice ubírá kus života,ale je to labůžo. Jenže nedokážu většinou spát v noci. Nejlíp se mi spí přes den,hlavně ve škole,což se asi moc nepočítá.
Začínám být trochu zničená z toho,že nevím,co je moje,v čem jsem dobrá. Fňuk.

Mám vyloženě enormní množství věcí,ve kterých si libuju a tak nějak u všeho můžu říct,že "to je moje",ale vlastně u ničeho doopravdy. Jedno vím jistě- téma týdne,to není moje ani trochu. Poslední témata mi nesedla ani trochu,a když se má do toho člověk nutit... možná bych radši měla jít kreslit.

Sketches

14. října 2012 v 14:05 | Barb |  Tužka
Tak jsem si tak nějak začala skicovat lidi (zatím to moc nejde). Zkoušela jsem prostě lidi se zajímavou tváří a všimla jsem si,že pěkní lidé vůbec zajímavou tvář nemají. Všechno je tak perfektní,že není co kreslit.

Vzdávám to...

14. října 2012 v 13:56 | Barb |  Pastel
...tím pastelem to prostě nejde a asi nikdy nepůjde...

Lithium

14. října 2012 v 11:00 | Barb |  Slova
Pokud vám nějaký seriál připadne stupidní,nikdy se na něj nezačněte koukat. Nikdy. I kdybyste se nudili sebevíc. Jakkoli mi připadal Glee pitomý,stalo se to,že už se dívám na druhou řadu. A víte co? Začínám se u toho i občas smát. A asi mě to začíná i nějak poznamenávat. Prostě tohle nikdy nedělejte a radši se koukněte na něco kvalitního než na to,co vám cpou pod nos. Já s tímto mám obecně problém,protože musím vědět,jak každý seriál skončí. Je to prokletí.

No a dnes je nedělička,takže se nic nemá dělat a přemýšlím,že se toho budu držet :) I když bych měla něco dělat do školy. Něco? Referáty,povinná četba,písemky,kreslení... Zmlkni,svědomí! Stejně se vše dělá nejlíp,když vás tlačí čas. Tedy,tak to dělám aspoň s nepříjemnými věcmi jako třeba s učením.

Ale všechnu práci na oboru mám ráda,vážně. Hodně často procházím ostatní blogy výtvarného zaměření a jenom žasnu,s jakou lehkostí lidi kreslí,což je zrovna něco,co mě neskutečně fascinuje,protože já ještě nejsem dost vykreslená. Ale pak si řeknu,že nejdůležitější je stejně obor. Věc,kterou se každým rokem začne zabývat pouze šest dalších lidí snad v celém Česku.

Znáte ten pocit,jako by se vám nad každým ramenem zjevil anděl a ďábel a našeptávali vám? Mně se to děje často. Ne,že bych měla vidiny nebo něco. Můj anděl je moje svědomí a můj ďábel je moje lenost a slabá vůle. Přála bych si se zlepšovat,ale člověk si tak nějak tyhle věci přeje zadarmo. Škoda že to nejde,vážně. Na život by měl jít zaplatit prémiový účet,který by vám tuto možnost povolil (no nehleďte tak na mě,hraju teď online strategie :D).

Čím dál víc si uvědomuju,že mládí je hrozně krátké,a že bych měla dělat tyhle věci,dokud mám na ně energii. No,na Nový rok si promluvím do duše :D

Portrét pro mého milého

6. října 2012 v 14:11 | Barb |  Tužka
Jelikož můj přítel je příšerný narcista a zřejmě už mu nestačí se na sebe dívat jen v zrcadle,naléhal na mě,abych ho nakreslila. Copak mu člověk může něco odepřít? :)

Portrét na zakázku

2. října 2012 v 16:33 | Barb |  Tužka
Tak jsem se přinutila konečně něco nakreslit. Téma týdne je vážně lenost,nikdy jsem se necítila línější :D

To je konec.

2. října 2012 v 13:53 | Barb |  TT
Je mi to jedno... vážně. Je mi úplně jedno,že jsem nemocná,a že nepůjdu celý týden do školy,ve které mám spoustu rozdělané práce. Je mi to srdečně jedno. Šumák. Stejně je větší pohoda válet se dom a nic nedělat,když práce ve škole stojí. Nejhorší na tom je,že se doma nic nepřinutím udělat. Nebo když už,tak nemám nikoho,kdo by mi poradil. Takže se asi celý týden budu doučovat dějiny,to je radost. Na druhou stranu bude krásné nemuset být zas pět dlouhých dní bez svých prostějovských kamarádů a přítele. Ve škole je to v tomto ohledu bída. Ale co nevidět budou klauzury,a pak už to půjde rychle a o Vánocích už budu zas na dva týdny Prostějovačka. Jak mně to město přes týden chybí. Jak mi chybí to,co jsem dělávala po škole...

A abych teda psala k tématu,které je mi mimochodem dost blízké :D U mě lenost nezná mezí. Ale slyšela jsem,že to vlastně ani není moje chyba. Prý tělo produkuje nějaký hormon,a když ho máte málo,tak jste prostě líní. Když moc,tak jste naopak hyperaktivní a můžete mít i halucinace. No,ale to je zas kapitola sama o sobě :D Já jsem někdy tak líná,že se mi nechce ani vylézt ráno z postele.

Abych na to při vší své lenosti nezapomněla :D Abyste aspoň viděli,kdo je za tohle všechno zodpovědný,tak jsem se rozhodla,že se vám v záchvatu nudy a lenosti vyfotím:

Ne vážně... je mi šestnáct :D